Směnka

8. listopadu 2013

Směnka je vlastně velmi jednoduchou smlouvou. Většinou je taková směnka svázaná s drobnými krátkodobými úvěry. Jedná se o velmi jednoduchý dokument, z něhož jasně vyplývají podmínky pro jednotlivé strany.

Druhy směnek

V případě použití směnky jako platebního dokumentu jsou hned dva její druhy. V zásadě se zase tak moc neliší. Jsou zde ale rozdíly, které je dobré znát. Směnky se dělí na směnku cizí a vlastní.

Směnku vlastní uzavírají dva subjekty, které jsou na ní posléze uvedeni. Jedná se o směnečného dlužníka a reminenta jako věřitele. Na základě této směnky musí směnečný dlužník uhradit plnou výši splátky v přesně daný termín na přesně daném místě.

Směnka cizí se liší v počtu subjektů a jejich povinnostech. Zde se setkáme s výstavcem, reminentem a směnečníkem. Ti mají mezi sebou jasně dané vztahy. Hlavním rozdílem je skutečnost, že v případě cizí směnky ji nevystavuje reminent ale výstavce. Směnečník pak musí celou dlužnou částku uhradit a dodržet podmínky uvedené na směnce.

Co vše směnka obsahuje?

Jako každý úřední dokument, i směnka musí obsahovat určité náležitosti. Bez nich se totiž nedá mluvit o směnce a jedná se o bezcenný cár papíru.

Směnku je nutné doslovně označit jako směnku. V opačném případě nelze o směnce mluvit. Je zde nutno uvést nutnost zaplacení dlužné částky. Samozřejmé je uvedení jména a adresy bydliště směnečného dlužníka zároveň se na směnce musí objevit jméno reminenta. Směnka musí obsahovat informace o splatnosti a místě, kde má být pohledávka splacena. Samozřejmě zde musí být uvedeno datum vystavení a v případě směnky cizí podpis výstavce.

Směnku je nutno splatit v přesný čas na přesném místě v plné výši. Jiné povinnosti v případě směnky v podstatě nejsou.